Tak další díl je na světě.Nevím jak se to bude líbit vám.
Zavřela dveře a potichu se vytratila do pokoje,kde se probudila.Itachi ještě spal,teda alespoň ona si to myslela.
,,Kdepak jsi se toulala."pošeptal jemně,ale stále měl zavřené oči.
Se Sakurou to škublo.Pomalu otočila hlavu a zděsila se ještě víc.Jeho obličej byl jen pár cm od jejího.
Udivěně se na něj podívala,ale zjistila jen to že se pojem cm pomalu,ale jistě sráží na mm.
,,Ehm,promiň.Asi jsem tě vzbudila."řekla a uchechtla se.
Itachi však neodpovídal a dál ji probodával pohledem.Opřel si svoje čelo o její,ale neustále udržoval oční kontakt.
Inner Sakura:,,Ooooo bože.Myslím,že nás chce políbit.Nakopni ho do rozkroku.No táááák.Hej slyšíš mě?Heeeeej!"
Sakura cítila jak pomalu,ale jistě růžový……..červená se……..a rudne.
Ano kdo si myslí že ji políbil,tak má pravdu(ItaSaku jedeeeeee XD).
Sakuře se rozšířili zorničky,chvíli jen tak stála na místě a nevnímala.Nedělala prostě nic,nebránila se,ale polibek neopětovala.
Konečně si uvědomila co vlastně Itachi dělá,bylo to jako by se probudila z trenzu.Sebrala všechnu sílu a odstrčila ho.
,,Můžeš mi ksakru vysvětlit co to mělo znamenat?"
,,Políbil jsem tě."řekl klidně a posadil se na postel.
,,A…a…ale to nemůžeš!Vždyť se ani pořádně neznáme……teda vlastně nevím jak je to z tvojí strany,ale já si tvoje jméno skoro vůbec nepamatuju!Nemůžeš mě jen tak políbit,nejsem ničí loutka!"byla jak utržená z řetězu a pořád by řvala kdyby….
,,Ale jsi."
,,Cože?"
,,Říkám,ale jsi.Jsi loutka,jen o tom nic moc nevíš."řekl opět klidně a začal si prohlížet své nehty.
,,Cos to řekl ty jeden úchyle?Tak já že jsem loutka."pošeptala Sakura naštvaně a na ruce se jí nahromadila chakra.rozběhla se na Itachiho a dala mu pěknou šlupku.Avšak to nebyl Itachi koho trefila.Místo něj se tam objevil kus dřeva a pak jen hlasité puf a Itachi se objevil za ní.Chytil ji za ruce a přirazil ji ke zdi.
,,Nerozčiluj se koťátko.I když jsi při tom velmi roztomilá."pošeptal a mlsně si olíznul rty.
Sakura byla nazuřená,ale nemohla se nijak bránit.Byl silnější a bylo to znát.
,,Snídaněěěěě!Strčte sem ty svoje zadky!"zakřičel Deidara z kuchyně.
Itachi se pousmál a zmizel v obláčku kouře,ze kterého se jen ozvalo:,,Budeme pokračovat později.A už mě nezlob."řekl a hlas i jeho majitel seděl ve velké jídelně.
,,Tak?Jak to jde?"zeptal se Pein s plnou pusou,ze které každou chvíli vylítlo několik kousků smažených vajíček a přistálo Deidarovi na obličeji.
Jeho ironický a naštvaný výraz mluvil za vše:,,Hele jestli ti to nechutná,vracej to na talíř a né mě."rozkřikl se a utekl s pláčem na záchod.
,,Ajéje.Tos tomu zase dal zlato.Minule,když si mu něco jen pošeptal,radši nechci vědět co,strávil tam měsíc a my si museli postavit provizorní kadibudku,kterou mimochodem každou noc vyhodil tajně do vzduchu."řekla Konan a šla za Deidarou,aby ho utěšila.Je to přece dobrý kuchař.
,,Já nemůžu za to že mám už od dětství problémy s prskáním!"pošeptal rozlobeně Pein a obrátil pohled zpět na Itachiho.
,,Takže?"
,,Dnes mě už nazvala úchylem a myslím že tahle holka si na moje jméno servítky brát nebude.Je to přece jen Tsunadina žačka a mistryně brutální síly.Takže žádám jednu lékárničku navíc ke mně do pokoje.Prosííííííííím."zaúpěl Itachi,protože věděl že Pein je docela háklivý,když po něm někdo něco chce.A hlavně,když se jedná o lékárničku,z které si ulejvá obvazy a Madara pak řádí jak důchodce na politiky.
Itachiho pokoj: ,,Co si to o mě myslí že jsem nějaká coura?Blbec jeden."nadávky jí lítaly z pusy jedna báseň a ani si nevšimla že ve dveřích stojí osoba,která se velmi dobře baví.
,,Ještě nikdo si nedovolil tolik nadávek na Itachiho účet."
,,A ty jsi?"zeptala se Sakura při pohledu na dalšího člena,téhle už dost pošahané organizace.
,,Jej,promiň.Já jsem………….Pokračování příště.

Tenhle obrázek už k tomu prostě patří.
supééér...rychle napiš pls další...je to úžasný...fakt se mi to moc líbí...XD